Podzim barvu měl
přepestrou,
přišels, bohužel,
za sestrou
s kytkou krásnou, nezvyklou.
Snad ti tenkrát uniklo,
že ti dávám, že ti dávám
kabát na věšák.
Tys jí kytku dal
s objetím,
pak jste vešli dál
vzápětí.
K čaji místo prostřené
vám a lásce, pro mě ne.
Já jen dávám, já jen dávám
kabát na věšák.
Má sestra kabát nevěší, kabát nevěší,
ta kytky dostává, kytky dostává,
však mě to vůbec netěší,
že v koutě vždycky zůstávám.
Má sestra, ta je bez kazů
a kladná – to já vím.
Změní tě k svému obrazu,
však to ti nikdy nepovím.
Chodíš pořád k nám,
co já s tím?
Snad tě trochu znám,
trošku vím.
Kytku stejnou přinášíš,
dnes jak dřív mě poplaší,
když ti dávám, když ti dávám
kabát na věšák.
Mě dál nevnímáš
jako dým,
sestru zajímáš,
jaký div!
Mám tě ráda, snad i ji,
tak vám lásku promíjím,
když ti dávám, když ti dávám
kabát na věšák.
Má sestra kabát nevěší, kabát nevěší,
ta kytky dostává, kytky dostává,
však mě to vůbec netěší,
že v koutě vždycky zůstávám.
Má sestra, ta je bez kazů
a kladná – to já vím.
Změní tě k svému obrazu,
však to ti nikdy nepovím. (2×)