Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí
i přes pár cizích slov tvý dopisy
jsem zvládal přečíst.
Dnes ty cizí převažují ty známý.
Co je to s námi, sakra?
Co je to s námi?
Ešte včera vraveli sme na rovnako
až na malé odchýlky
dnes pripadám si ako pako
keďže všetky slova cudzie zdajú sa mi
čo je to s nami, sakra...
čo je to s nami?
Včera jsem ti zvládal rozumět,
furt chápu jednotlivý slova.
Lenže uniká ti zmysel viet,
treba to skúšať zas a znova.
Dívám se do slovníku
a zkouším zahnat zlej sen,
že včera byl jsem tvůj svět,
a teď už nejsem.
Dívam sa do slovníka a smutno je mi,
že už som len cudzinka v tvojej zemi.
Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí,
ale společná slovní zásoba se tenčí.
Můj ostrovtip ztrácí břit a už jen řeže
a nezvratně trhá a trhá a trhá hovorů nit.
Ešte včera vraveli sme na rovnako,
no slova menia významy
a každá loď sa stane vrakom.
Zo známych sú neznámi
a čo je hlavné, pletieme si hlavne,
a to hlavne s hlavami.
Včera říkalas mi bonmoty,
dnes se učíš abecedu.
A ja čakám čo zas vypotíš,
pri mne buď no viac ma nebuď!
Dívám se do slovníku
a zkouším zahnat zlej sen,
že včera byl jsem tvůj svět,
a teď už nejsem.
Dívam sa do slovníka a smutno je mi,
že už som len cudzinka v tvojej zemi.
Ešte včera vraveli sme bez problémov,
teraz najlepšie si rozumieme keď sme nemo.
Slova vodievajú nás za nos radi,
a ja už si dávno medzi riadkami neporadím.
Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí,
ale v zákoutí vět na nás číhá nebezpečí,
slova zákeřná jak jedovatí hadi,
co v křivolakých souvětích nás dozajista zradí.
Pred sebou máme slepú mapu,
možno že nám chýba snaha.
Vždyť tvou řeč těla stále chápu.
Hoci iba keď som nahá.
Dívám se do slovníku
a zkouším zahnat zlej sen,
že včera byl jsem tvůj svět,
a teď už nejsem.
Dívam sa do slovníka a smutno je mi,
že už som len cudzinka v tvojej zemi...
Že už jsi jen cizinka v mojí zemi...
Že už som len cudzinka v tvojej zemi.