Pařmenky nic nebolí.
Nic necítím, kdy se (už) poučím?
Potlačuji je, potlačuji (city).
Jsem dělaná na „cinkni a pobavíme se“,
telefon řinčí, zvoní zvonek u dveří,
a já pociťuju lásku, cítím lásku.
1,2,3 1,2,3 panák
1,2,3 1,2,3 štamprle
1,2,3 1,2,3 panák
Házím je na ex, až ztrácím míru.
JÁ pohoupu se na lustru, na lustru,
budu žít jako by nebylo zítra,
jako by nebylo.
JÁ celou noc jako pták poletím, slzy (tak) ucítím, jak mi usychaj',
pohoupu se na lustru, na lustru.
A život mi visí na vlásku, nepodívám se dolů, neotevřu oči,
budu si nalévat až do svítání, protože noc jen přečkávám.
Pomozte mi, život mi visí na vlásku, nepodívám se dolů, neotevřu oči,
budu se nalévat až do úsvitu, protože noc jen přečkávám.
Ještě tuhle noc.
Slunce je venku, vypadám hrozně,
musím hned pryč, musím před tím utéct,
a je tu (známá) hanba, přichází hanba. /nechci se vidět
1,2,3 1,2,3 panák
1,2,3 1,2,3 štamprle
1,2,3 1,2,3 panák
Kopu je na ex, až ztrácím míru.
JÁ pohoupu se na lustru, na lustru,
budu žít jako by nebylo zítra,
jako by nebylo.
JÁ celou noc jako pták proletím, slzy ucítím, jak mi usychaj',
pohoupu se na lustru, na lustru.
A život můj visí na vlásku, nepodívám se dolů, neotevřu oči,
budu si nalévat až do svítání, protože noc jen přečkávám.
Pomozte mi, život mi visí na vlásku, nepodívám se dolů, neotevřu oči,
budu se nalévat až do úsvitu, protože noc jen přečkávám.
Ještě tuhle noc.