Rád mlsá ze šeříků v mé zahradě,
ráda ho pozoruji, jak si poletuje
- taková chlupaťoučká kulička -
a divím se, jak vůbec létat může.
Svět bez něj...
Bojím se domyslet, jak by vypadal
a představuji si svoji tíseň,
byla by to nová nepoznaná samota.
Ale prozatím jsem na zahradě své,
sleduji mraky vánkem pošťuchované,
cítím se bezstarostně, když naslouchám
bzučení těch čmeláčků.
V tomto letním ránu je docela absurdní
pomyšlení, že bychom mohli být lapeni
ve světě, kde se vše mění
moc rychle na to, aby se čmeláci přizpůsobili
z tymiánu na zvonek,
z hyacintu na lilii.
Ach, jak já zbožňuji ten pohled
na jeho poněkud nemotorný, nepravidelný let.
A já jsem zatím na zahradě své,
sleduji mraky vánkem pošťuchované,
cítím se bezstarostně, když naslouchám
bzučení těch čmeláčků.
Ano, prozatím jsem na zahradě své,
sleduji mraky vánkem pošťuchované,
lituji všechny ty, kteří nikdy
nezaslechnou čmeláků bzučení. [x2]