Ty mlhou zahalené hory,
jsou nyní mým domovem,
můj domov je ale v nížině,
a vždy bude.
Jednoho dne se vrátíš
do svých údolí a statků
A už nebudeš planout,
abys byl bratrem ve zbrani.
Skrz ty pole zkázy,
křty ohněm,
Sledoval jsem všechno tvé utrpení,
Když bitvy zuřily,
A i když mi tolik ublížili,
V tom strachu a vřavě,
Neopustili jste mě,
Mí bratři ve zbrani.
Existuje tolik různých světů,
Tolik různých sluncí
Svět máme jen jeden
Ale žijeme ve světech různých
Slunce teď ale šlo do pekel,
a oblohu Měsíc osedlal,
Dovol mi se rozloučit,
Každý jednou umírá,
ale psáno je to ve svitu hvězd
a v každé čárce na tvé dlani,
že válčit s našimi bratry ve zbrani,
je bláznovství.