Na bratrských mohylách kříže nejsou,
a vdovy u nich nepláčou,
k nim někdo přináší buket květin,
a věčný oheň zanechává stín.
Tady dřív divoce rostla tráva
a teď - granitová dlažba.
Tady není žádného vlastního osudu,
všechny osudy jsou v jednom souladu.
A ve věčném ohni se míhá zapálený tank,
hořící ruská bydla,
hořící Smolensk a hořící Reichstag,
hořící srdce vojáka.
U bratrských mohyl není uplakaných vdov,
sem chodí lide bez vzlykot,
Na bratrských mohylách kříže nejsou,
ale uspokojí to snad bolest hlubokou?...