Bože, Ty víš, že bolest někdy vyvěrá
hloub než z pekel, hloub než z podpeklí
a já se snažím sebrat na dně z ran
a nepřidat k těm, co utekli
Bože, Ty víš, jak těžko uvěřit, že čas
vládne zapomněním jako mečem kat
ještě hladit uši odřený a už nastavit krk zas
a vysvětlení nežádat a nečekat
Ono to stejně občas zabolí
je v každý ráně aspoň jeden srůst
tahám si prohry jak lístky z tomboly
vždyť jen prořezanej strom může vejš růst
Bože, Ty víš, jak srdce na dlaň vytáhnout
hloub než z žeber, hloub než z podžebří
skálu v cestu dát mi, poručit s ní hnout
a když to svedu, tak mi pošleš milost dřív
Ono to stejně občas zabolí...
Bože, Ty víš, kolik to někdy stojí sil
vydržet a k odchodu se nesnížit
když svět se v slzách v jednu skvrnu slil
když bolest nepoleví, učit se s ní žít
Ono to stejně občas zabolí...