Vidím tisíce pochybností
vepsaných ve tvé tváři nyní,
tvé rozjímání zesiluje a slábne,
poslední dobou tě to zmáhá.
Říkáš mi, že ti nic není,
ale tvůj hlas neodpovídá slovům tebou vysloveným,
jak nesnáším, když mě odstrkuješ,
já se úporně přemáhal, abych klidně dýchal.
Tak...
[Refrén]
Ó lásko, když řeka vysychá
je obtížné vidět zastřenýma očima,
neříkej, že nejsi silná dost,
abych tě milovat směl
právě takovou, jaká jsi.
Ach, lásko, když řeka burácí,
není pro mě lehké vidět tě plačící,
neříkej, že nejsi silná dost,
abych tě milovat směl
právě takovou, jaká jsi.
Tak vzdálená, když vedle mě jsi,
skrýváš vše, co vidět chci,
to ticho ve vzduchu, který dýcháme,
ozývá se tak beznadějně.
Včera jsem ti volal
a tvůj hlas neodpovídal slovům tebou vysloveným,
nesnáším - stále mě odstrkuješ,
já se úporně přemáhal, abych se ovládl/nerozplakal.
Tak...
[Refrén:]
Přes ty rozdílné stavy hladin,
když tonula jsi v mělčinách,
svíral jsem tě.
Když velkou samotu cítíš
a její tíha těžce dopadá na bedra tvá,
doufám, že víš...
[Refrén:]