Byla nazývána šarlatová dáma lidmi,
Kdo by šel do kostela, nýbrž mě zanechal na ulicích,
Bez mých rodičů, nikdy jsem neměl domov,
Jenže osmnáctiletý chlapec se má najíst,
Jednoho nedělního rána mě našla venku,
Žebrající o peníze z člověka, kterého neznám,
Přijala mě a očistila mé dětství,
Žena z ulice, tahle dáma Růžena,
Tahle postel Růženy, na níž jsem ležím,
Kde jsem by naučen být mužem, tak
Tahle postel Růženy, kde ležím, tak
Je to jediný druh života, který pochopím,
Byla sličná žena, jen pět a třicet let ji bylo,
Mluvila velmi málo s někým ve městě,
Vedla pozdní večerní podnik,
Jako většina města si přála, aby to mohli také činit,
A naučil jsem se všechny ty věci, co by měl muž vědět,
Od ženy, co není uznávaná, se domnívám,
Zemřela s vědomím, že ji někdo doopravdy miloval
Z hustého podrostu života jsem utrhl růži,
R 2x