Nechci být další vlna v oceánu.
Jsem skála, a ne zrnko písku.
Chci být někdo, komu se vyplakáš na rameno.
Nejsem voják, ale budu tu stát.
Protože můžeme.
Ona v kuchyni zírá z okna,
unavená černobílým životem.
Ona postrádá polibky barvách technicoloru,
když on zhasne světlo.
On se později cítí, jako by nesplnil svůj slib.
A hledí do zrcadla na své pochybnosti.
Ví jen jednu věc:
Řekl, že s ní bude navždy a nikdy ji nezklame.
Nechci být další vlna v oceánu.
Jsem skála, a ne zrnko písku.
Chci být někdo, komu se vyplakáš na rameno.
Nejsem voják, ale budu tu stát.
Protože můžeme.
Televize a donesené jídlo na konferenčním stolku,
papírové nádobí, nalij skleničku vína.
Vypni zvuk a posuň se blíž.
A je teď je to, jak to chci.
Nechci být další vlna v oceánu.
Jsem skála, a ne zrnko písku.
Chci být někdo, komu se vyplakáš na rameno.
Nejsem voják, ale budu tu stát.
Protože můžeme, naše láska hory přenáší.
Můžeme, pokud věříte v nás.
Můžeme, jen mě obejmi.
Můžeme, můžeme.
Nechci být další vlna v oceánu.
Jsem skála, a ne zrnko písku.
Chci být někdo, komu se vyplakáš na rameno.
Nejsem voják, ale budu tu stát.
Nechci být další vlna v oceánu.
Jsem skála, a ne zrnko písku.
Chci být někdo, komu se vyplakáš na rameno.
Nejsem voják, ale budu tu stát.
Protože můžeme, naše láska hory přenáší.
Můžeme, pokud věříte v nás.
Můžeme, jen mě obejmi.
Můžeme, můžeme.
Protože můžeme.