říkáš mi, že nic nepokračuje
dokonce i po chvíli
že krásný den je slepou uličkou
a za oceánem
že vždy uchováváme stopu
lásky, nepřítomného
že uděláš nový povrch
jako včera rovnou předtím
říkáš mi, že nic neslouží
slovu nebo času
co bude potřeba po celý život
aby se den učinil zdáním
dívat se nazpět
vrátit se s úsměvem
a uchovávat to co je třeba zamlčet
a pak dějak jako předtím
mohu ti jen říct
mohu ti jen říct
že jsem potřeboval strach
abych se ujistil
že jsem znal bolest
před tím než mě utišili
že jsem potřeboval pláč
abych už nic neskrýval
že jsem znal zatrpklost
před tím než mě uklidnili
stále nevíš
co vím nazpaměť
co vím nazpaměť
krásné neštěstí
říkáš mi, že nic nemizí
ani křída ani krev
že se učíme po vyučování
nebo po jeho 30 letech
můžeme říct 3x bohužel
že ho nikdo neslyší
protože nikdo nenahradí
ty co dávno odešli
říkáš mi, že přichází zima
že zapomínáme jaro
že vyprazdňujeme poličky
které jinak plníme
že si pamatujeme zelené oči
smích každého okamžiku
který po všech tom hlase zmizí
ale slova jsou živá
mohu ti jen říct
mohu ti jen říct
že jsem potřeboval strach
abych se ujistil
že jsem znal bolest
před tím než mě utišili
že jsem potřeboval pláč
abych už nic neskrýval
že jsem znal zatrpklost
před tím než mě uklidnili
stále nevíš
co vím nazpaměť
co vím nazpaměť
krásné neštěstí
říkáš mi, že je to past
hra pro poražené
že loď je v korku
a brnění v bílém železe
že už tě nic neochrání
i když ne dlouho
že je to jako kouzlo
být sám v této chvíli
mohu ti jen říct
mohu ti jen říct
abych se ujistil
před tím, než mě ukonejší
abych už nic neskrýval
před tím než mě uklidní
že jsem potřeboval strach
abych se ujistil
že jsem znal bolest
před tím než mě utišili
že jsem potřeboval pláč
abych už nic neskrýval
že jsem znal zatrpklost
před tím než mě uklidnili
stále nevíš
co vím nazpaměť
co vím nazpaměť
krásné neštěstí