Cítím v seba chladný vietor
snažím sa pozrieť dopredu
čiari na dlaňiach zrazu nikam nevedú
keď beznaděj je jedno ráno
keď každa jazva jednu noc
bežim sebe samej na pomoc
keď ublížil ten kto mal milovať.
Len stáť v niekonečnom daždi
Len stáť v niekonečné pálave
Padla som na dno a podveděná
to čo žiádná žena zažíť niemá
němóžem ďalej a preto spím
byť či nebyť či zostať s ním.
Kto vie ako to je
prečo je šťastie vrtkavé
prečo je tělo bolavé
Kto vie ako to je
prečo su vrby búdlavé
prečo su cesty túlavé.
Když se zase v čase vrátím
rozervaný vztah je pouhý prach,
který ulpěl v našem bytě na stěnách.
Tak proč jsem k sobě stále němá
musím přežít další noc
sama sebe prosím o pomoc
když ublížil mi ten kdo měl milovat
Jen stát v nekonečném dešti.
Jen stát a hledat odpověď
Už nemůžu dál žít v tomhle hříchu,
když smutné slzy utápím v smíchu
nemůžu dál a proto spím
být či nebýt
nebo zůstat s ním.
Kto vie ako to je
prečo je šťastie vrtkavé
prečo je tělo bolavé.
Kto vie ako to je
prečo su vrby búdlavé
prečo su cesty túlavé.
Dřív než slunce dnes zapadne,
řeknu ti to, co se bojím říct
než ztratím víru na konci dne,
abych mohla odplout pryč
tohle jsem ti neslíbila
jsem plachá, hebká a jasně bílá
foukám vítr směrem kterým chci jít
ten kdo měl milovat...
Kto vie ako to je
prečo je šťastie vrtkavé
prečo je tělo bolavé
Kto vie ako to je
prečo su vrby búdlavé
prečo su cesty túlavé.
Kto vie ako to je
prečo je šťastie vrtkavé
prečo je tělo bolavé
Kto vie ako to je
prečo su vrby búdlavé
prečo su cesty túlavé.
Dřív než slunce dnes zapadne,
řeknu ti to, co se bojím říct,
než ztratím víru na konci dne,
abych mohla odplout pryč...