Tiché, bručivé sténání na podlaze
Lehké cvaknutí, když zhasínám světlo
Jemné zaskřípění dveří
Odcházím do noci
Pryč, pryč
Už nemám co říct
Jsem daleko
Kopám do prázdných plechovek
Hned za rohem
Možná mě vidiš
Jako osamělého truchlícího člověka
Když odplouvám
Podél vzdálených břehů
Přijdu si, že nejsem nic, než tahle plechovka
Protože už nic necítím
Patřilo to mně,
Když ses snesla z té tyče?
Vidíš, co já nevidím?
Místo, kde by si moje duše mohla odpočinout
Pryč, pryč
Už nemám co říct
Jsem daleko
Kopám do prázdných plechovek
Hned za rohem
Možná mě vidiš
Jako osamělého truchlícího člověka
Když odplouvám
Podél vzdálených břehů
Přijdu si, že nejsem nic, než tahle plechovka
Protože už nic necítím
Zelené pírko na zemi
Už nějakou chvíli tě sleduje
Všude kolem prohlášení:
„Jen procházím!“
Pryč, pryč
Už nemám co říct
Jsem daleko
Daleko od nynějška
Zármutky a žal
Vysoko na nebi
Mi poskytuješ úlevu
Jako by sis svým vznášením
Podmaňovala gravitaci
A nutila mě překonat
Moji olověnou ustrnulost
Kopám do prázdných plechovek
Hned za rohem
Možná mě vidiš
Jako osamělého truchlícího člověka
Když odplouvám
Podél vzdálených břehů
Přijdu si, že nejsem nic, než tahle plechovka
Protože už nic necítím