Tohle život je po „šťastně až na věky“
A je hezký tak, jak se tu vypráví
A tak nespoutaná cítím se, svět objevovat chci
Nic nestojí mi v cestě, srdce ví
Musím vyrovnat se hlavně s etiketou
Jistým povinnostem, těm se nevyhnu
A pak jsou tu přísná pravidla, těch nebude jen pár
Chci radost mít zr vśech příštích dnů
Teď straší mě korzet a mašle a brož
Čí jméno spojit mám s kým?
K čemu by byl věčných stížností koš?
Právě takhle se žije šťastně navěky
Teď když tě mám opravdu v náručí svém
Nemysli na útěky
Budem se bránit i nástrahám všem
Spolu buden žít šťastně krásně na věky
Nám se tu žije báječně
A sny se plní skutečně
Tak řeknem ano konečně
Já a Locika má
Mám pro ni růži v rozpuku
Jdu kleče žádat o ruku
Ten prsten skýtá záruku
- Brzo si zvykne na jména nová
Na jména Evžen a Houžvičková
???
Princezna Locika Houžvičková
Tohle život je po „šťastně až na věky“
A náš příběh teď bezpečně v cíli je
Budem žít tady
Rok za rokem
A silní v bezpečí
Se sproustou pochybností v nitru svém
Teď žijem sen, který nás za nocí hřál
Sen z výšin předalekých
Bylo co bylo, a my jdeme dál
Právě takhle se žije šťastně krásně na věky
Žijem sen, který nás za nocí hřál
Řekli jsme splň se, on - kýv'
Malý je svět, co se dnes, naším stal
Snad je opravdu tohle „šťastně až na věky“