Andělská tvář se na mě usmívá
z pod tragického nápisu
Ten úsměv mě kdysi hřál na duši.
Sbohem - nemám slov
vedle kříže na tvém hrobě
a těch věčně planoucích svící.
Potřebují tě jinde
a to nám má připomenout, jak krátký čas ti byl dán.
Roníme pro ně slzy,
slzy lásky, slzy strachu.
Pohřběte mé sny, vykopejte můj žal.
Ó Bože, proč
andělé padnou jako první?
Nenacházím útěchu v myšlenkách na Shangri-La,
ani mě nenaplňuje Kristovo učení.
Nikdy nepochopím význam spravedlnosti,
nevědomost mě dovedla ke světlu.
Potřebují tě jinde...
Zazpívej mi píseň
o své kráse,
o svém království.
Ať melodie tvých harf
laskají ty, které dosud potřebujeme.
Včera jsme si potřásli rukou,
můj příteli.
Dnes měsíční paprsky osvětlují mou cestu,
můj strážce.