Ležím si sám,
hlavu na mobilu mám,
na tebe vzpomínám, dokud to nezabolí.
Vím, taky tě to bolí,
ale co naděláme my -
utrápení a rozdělení.
Přál bych si nést jen
úsměv tvůj v srdci svém
v době, kdy se můj život tak mizerný zdá.
Tímto bych mohl uvěřit
s čím může zítřek přijít,
když to dnešek sám nezná, vážně nezná.
Zcela bez lásky jsem
bez tebe tak ztracen,
vím, že jsi pravdu měla,
tak dlouho se domníval.
Zcela bez lásky jsem,
bez tebe nic nejsem,
nesmím tě pozdě
uvědomit, že jsem se tak mýlil.
Chci, aby ses vrátila a vzala mě domů,
pryč od těchto dlouhých, osamělých nocí.
Zkouším tě získat, cítíš to taky?
Nezdá se ten pocit tak náležitý?
A co bys řekla, kdybych ti teď zavolal1
a svěřil se, že to nevydržím?
Není to jednoduché, každým dnem to těžší je,
prosím, miluj mě, nebo zmizím, já zmizím.
Zcela bez lásky jsem
bez tebe tak ztracen,
vím, že jsi pravdu měla,
tak dlouho se domníval.
Zcela bez lásky jsem,
bez tebe nic nejsem,
nesmím tě pozdě
uvědomit, jak moc jsem se mýlil.
Na co myslíš? [x4]
Zcela bez lásky jsem
bez tebe tak ztracen,
vím, že jsi pravdu měla,
tak dlouho se domníval.
Zcela bez lásky jsem,
bez tebe nic nejsem,
nesmím tě pozdě
uvědomit, že jsem se tak mýlil.
1. (na tebe obrátil), ale když už leží na telefénu...