Nechci malovat jako Picaso,
Nebo zpívat jako Sinatra, možná,
Jen chci být zrcadlem svých snů,
Abych byl sám sebou, protože trvale budu žít ve chvíli,
Kdy hraji hru, kde jsem vítr,
Nic mě nesváže, jen pro bláznivou zábavu na počkání,
Abych objal život,
Tak si ho mohu přivlastnit,
Nic není napsané jeho kůži, svědomitě prosí o učení,
Abych objal život, abych ho doopravdy cítil,
A abych věděl, jak prohrát, pokaždé, když
Se budu mít trvale dobře
Každou noc, kdy pohlédnu na hvězdy, tak už nemyslím na to, jak malicherný jsem,
Nezmíním se o nich nebo počít je jednoho za druhým,
Nenásleduji jejich úhel směru, protože vím, kde jsem,
V chvíli, kdy hraji hru, kde jsem vítr,
Žádné vazby, nezdráhám se, abych vzdoroval obejmout život,
Abych si ho přivlastnil,
Nic není napsané jeho kůži, svědomitě prosí o učení,
Abych objal život, abych ho doopravdy cítil,
A abych věděl, jak prohrát, pokaždé, když
Se budu mít trvale dobře
(Pod vodou, bez toho, aniž bych věděl, jak plavat nebo se ztratil někde, kde budu chtít plakat, budu hledat příležitost)
Nic není napsané jeho kůži, svědomitě prosí o učení,
Abych objal život, abych ho doopravdy cítil,
A abych věděl, jak prohrát, pokaždé, když
Se budu mít trvale dobře