První láska má,
kluk starý jak já
a plachý ještě víc
jednou řek', přijď k nám,
a byl tam sám,
což zapomněl mi říct.
Tam stál
a desky v přítmí hrál
a blíž se být mi bál.
Chtěla jsem už jít,
sbohem mu dát.
A pak jsem cítila tu závrať s ním,
padali jsme vzhůru k souhvězdím,
voda hořela a pálil sníh,
pak že prý je to hřích.
A pak jsem cítila tu závrať tvou,
vesmír houpal se a řítil tmou,
pak se zbortil najednou
a my se báli ohlédnout.
První lásky jsou
na neshledanou
a k tajným vzpomínkám
z dalších závratí,
co zbývá ti,
ty splývají nám.
A žár
za pár dnů studí, já
si řekla tudíž, dost,
budu rozumná,
kamenná.
A pak jsi přišel ty a závrať mám
navzdor nejpřísnějším zásadám,
zase hoří déšť a pálí sníh
a že prý je to hřích.
A s tebou cítím zas tu závrať tvou,
vesmír houpe se a řítí tmou
a touha neskutečně lákavá
v nás dvou zůstává. (3×)