Rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sám,
To hory tě táhly, tak dávno jak dávno tě znám.
Prožil jsi tam plno jar, plno lét, plno zim
A bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim.
Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít
A s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít.
I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,
že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim.
Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát,
Do kraje skalních měst i hnízd i hvězd a zatoulaných stád.
Až na vrcholky hor, jsme vyšli ty a já a já,
To všechno tak dávno, tak dávno se zdá.
Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus
A nejsem ta dáma co právě teď řídí tvůj vůz.
A mě táhne dál klenba hor, je
Jich vzdor a boj s ním,
Mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.
Tak rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sám,
To hory tě táhly, tak dávno jak dávno tě znám.
Prožil jsi tam plno jar, plno lét, plno zim
A bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim.
Až na vrcholky, kde slyšíš vítr hrát,
Nad čárou oblaků až tam, až tam, kde sníh se bojí tát.
Až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já,
A všechno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá.