Možná na paměti máme střípky,
ale není nikdo, kdo by vzdech'.
Časem na zdech zbude bez omítky
jenom prach po létech.
Rovná záda, ale v srdci dýka,
která bodá ostřím nahoru.
Nikdo se nehne a nikdo nevzlyká,
ani ten, kdo ten příběh psal.
Ať mír nás provází,
ať láska nabývá,
jedem' dál,
nesmíme zapomenout.
Ať mír nás provází. (2×)
Jen se poohlédni zpět a žasni,
kopcům dochází už barva kytek,
o nich psal na svých stránkách básník
a třeba v nich najdem' lék.
Možná slunce ti i ruce spojí a ty budeš k nebi zpívat
o tom, že už srdce nemá zem.
Jako bárka na peřejích budeme se houpat
možná pár metrů nad mořem.
Ať mír nás provází,
ať láska nabývá,
jedem' dál,
nesmíme zapomenout.
Ať mír nás provází, (3×)
ať mír nás provází dál…