Nebe je nevinně modré,
jako oči malých dětí.
To, že dešťové kapky kanou jako slzy,
není vinou hvězd.
Miláčku, vím, jaký je to pocit,
když shoří mosty do bezpečí.
Přestože nás čas zahnal do kouta,
nebe je nevinně modré.
Když jsme vyrůstali, život vzkvétal,
byli jsme nadějí věčnosti.
Bylo zcela jasné,
že naše budoucnost bude
nedotknutelně svobodná.
Léta běžela,
zem nám hřála chodidla, kamkoli jsme běželi.
Žito se vlnilo a tráva zeleně rašila.
Celý život byl krásný.
Nebe je nevinně modré,
jako oči malých dětí.
To, že dešťové kapky kanou jako slzy,
není vinou hvězd.
Miláčku, vím, jaký je to pocit,
když shoří mosty do bezpečí.
Přestože nás čas zahnal do kouta,
nebe je nevinně modré.
Mrzli jsme na pláži,
pouštěli jsme draky
a čas omýval břehy.
Byli jsme děti, které žádné zlo nezasáhne,
nebe bylo tak modré.
Teď mračna klesají k zemi.
Oslnilo mě, že slunce zářilo tak jasně.
Ale mé oči se na tebe navždycky budou usmívat.
Co víc po mně kdo může chtít?
Nebe je nevinně modré,
stejně jako nejhlubší oceány.
To, že dešťové kapky kanou jako slzy,
není vinou hvězd.
Miláčku, vím, jaký je to pocit,
když shoří mosty do bezpečí.
Přestože nás čas zahnal do kouta,
nebe je tak nevinně modré.