Jsem vděčná životu, který mi daroval tolik.
Dal mi dvě jasné hvězdy (1), kterými, kdykoliv je otevřu,
Přesně rozliším černé od bílého
A na vysokém nebi, pozadí plné hvězd
A mezi davy muže kterého miluji.
Jsem vděčná životu, který mi daroval tolik.
Dal mi sluch, jež ve svém širokém rozsahu
Zaznamenává v noci a ve dne cvrčky a kanárky,
Kladiva, turbíny, štěkání, bouře
A ten hlas tak něžný mého milovaného.
Jsem vděčná životu, který mi daroval tolik.
Dal mi zvuk a abecedu
A s nimi též slova kterými myslím a říkám
Matko, příteli, bratře, a světlo osvícující
Cestu duše toho, kterého miluji.
Jsem vděčná životu, který mi daroval tolik.
Dal mi chůzi mých unavených noh,
S nimiž jsem prošla města a louže,
Pláže a pouště, hory a roviny,
A přišla k tvému domu, tvé ulici a tvému dvoru.
Jsem vděčná životu který mi daroval tolik.
Dal mi srdce které rozrušuje moji hruď
Když pozoruji plody lidského důmyslu
Když pozoruji dobro tak odlišné od zla
Když se dívám hluboko do tvých jasných očí
Jsem vděčná životu, který mi daroval tolik
Dal mi smích a dal mi pláč
A tím já rozlišuji radost od smutku
Které jsou dva zdroje mé písně
A zdroje vaší písně, která je tou stejnou písní
A zdroje písně celého lidstva, která je mou vlastní písní
Jsem vděčná životu, který mi daroval tolik
(1) oči