Vyhlédni,
Visací od okraje,
Má síla a osud jsou teď tak moc daleko...!
Chodím do společnosti,
S tím, že se hodlám opít,
Ani tehdy, kdy na tebe mohu zapomenout: odvaha mě opustila!
To není záležitost pýchy ani bolu,
ani touhy, ani trýzně uvnitř mě,
Teď, když mi nezbylo nic nazývat svým,
Nehybně jsem v propasti...
Promlouvám,
Ale jen na chvíli,
Tvůj jazyk je ostří,
Tak porcuje vnitřnosti...
Mlč,
Nevíš, co tvrdíš,
Začnu vlastně cítit nutnost,
Hladit svou vlastní postel...
Nepotřebuji vidět tvé tělo,
Plivu utrpení všude kolem sebe,
Nehybně jsem v propasti...