陽だまりの詩 [Hidamari no Uta] [Czech translation]

Stejně lituji události, že jsem se narodil,

Jsou pocity, o nichž jsem nechtěl vědět,

A příchuť kávy, jež mě naučila, že mi sevře bolestivě hruď,

A v den, kdy jsem věděl o konci svého života,

Zvuk převodů ztěžkne,

A zrcadlil se uprostřed místa slunečních paprsků, jenž je důkazem, že si žila,

Ve mém nepochopitelném utrpení,

Čas, jehož jsem našel, tak ho nazývám veselím,

A příchuť kávy, jež mě naučila, že je vryta do mého srdce,

Uprostřed této dlouhé doby,

I teď...

Já, který pochopil význam smrti,

Rozhodl jsem se milovat všechno z tohoto světa,

Všechno, každou jedinou věc, jíž si mě naučila, tak se rozléhá s děkuji ti uprostřed místa slunečních paprsků,

A v den, kdy jsem věděl o konci svého života,

Zvuk převodů ztěžkne,

A zrcadlil se uprostřed místa slunečních paprsků, jenž je důkazem, že si žila,