Poslední dobou to nejsem já,
neviním tě za to, že se mnou nechceš zůstat
Říkám věci, které nemyslím vážně,
nemyslím je tak, jak je říkám.
Když je mi dobře, je mi moc dobře,
když je mi špatně, je mi MOC ŠPATNĚ.
I tehdy, když jsem věděla, co mám.
Co bych měla říkat,
když od sebe stejně všechny nakonec odeženu?
Protože hořím,
jsem ubrečená, hořící lhářka,
nevidím nic, nic kromě sebe,
a jsem to já, kdo má tady zapalovač.
Každý coul mého těla je spálený,
bože, co se mi stalo se srdcem?
Rozpadnu se,
zase, zase.
A ty se nikdy nevrátíš,
a mně to vadí,
a nikdy jsem se na tebe neměla citově vázat,
zase, zase,
zase, zase,
zase, zase,
zase, zase,
zase, zase.
Co se stalo, stalo se
a na tom se nic nezmění.
Měla bych se hnout dál,
ale pořád se cítím stejně.
A připadá mi, že každý den je boj o život,
o sebeovládání,
a když jsi zapomněl na to, kdo jsem,
tak si připadám, připadám si jako…
bych nebyla vůbec nikdo.
Zhroutila jsem se
na podlahu,
zadržela jsem dech,
abych se nazačala topit.
Měla jsem vědět,
kdy jsem se od tebe měla odpoutat
a kdy jsem se měla podívat,
kdo jsem.
Zase, zase, zase.
Protože hořím,
jsem ubrečená, hořící lhářka,
nevidím nic, nic kromě sebe,
a jsem to já, kdo má tady zapalovač.
Každý coul mého těla je spálený,
bože, co se mi stalo se srdcem?
Rozpadnu se,
zase, zase.
A ty se nikdy nevrátíš,
a mně to vadí,
a nikdy jsem se na tebe neměla…
Každý coul mého těla je spálený,
bože, co se mi stalo se srdcem?
Rozpadnu se,
zase, zase.
A ty se nikdy nevrátíš,
a mně to vadí,
a nikdy jsem se na tebe neměla citově vázat,
zase, zase,
zase, zase,
zase, zase,
zase, zase,
zase, zase.
A ty se nikdy nevrátíš,
a mně to vadí,
a nikdy jsem se na tebe neměla citově vázat,
Vaú…
Zase, zase.