Kayıp [Czech translation]

Mraky obarvené smutnou černou

Ostýchavý déšť pláče kvůli nám dvěma

Moje naděje zchřadla, čas utíká

Odloučení - je panem, a my zamilované jsme jeho služebnicí

Tvoje ruce zvadlý na mých dlaních

To byl zraněný plachý pták

On usilovně se snažil odletět z lásky, která skončila

„S pánem bohem“ chtěl bych mu říct,

Ale v krku mám chomáč (knedlík), ztratil jsem všechna slova

Už nikoho více nebudu milovat

Protože moje srdce je z mého těla ztracené

Z bílých nebes sestoupí andělé

Oni tě chrání; modlitby, přání

A já jsem v daleké cizině vášně

Každý den zahaluji se do touhy po tobě

Jsme jako nedokončený příběh

Každý jde svou vlastní cestou

Takový je život

Odletěla jsi do dálky jako toulavý (zbloudilý) vítr

A s touto bledou ránou i nadále budu žít svůj život

Pokud je to život!

Večer jsme každý někde jinde

Probouzíme se též samostatně(každý sám někde jinde)

Chyby považujeme za lásku

Budeme marně hledat útěchu v jiných (lidech)

A tajně skrývat bolest

Vím, že tak je to vždycky

To nejkrásnější místo nechávám pro vzpomínky (na tebe)

V zahradě mého srdce se stala krádež

Se smutkem na každém mém vlásku

Se sluncem, které se zmenšuje na mých očích

Já pořád čekám na tebe v tomto městě

S myšlenkou, že jednoho dne se vrátíš

Hej, drahá dávej si na sebe pozor

Dávejte na sebe pozor moje nejmilovanější!