Adieu.
Uzavřem' spolu příměří
a bitvy vzorců kýčových
a místo teplých večeří
dáme si volnost jako dřív.
Třesklo jak výstřel ze tvých úst
a já snad ani nebrečím,
po velké party býva půst
a pachuť – vzdát to bez řečí.
Adieu.
Bylo to silnější než já
a vzkazy rtěnkou v předsíni,
ty vzkazy, které jsi mi psal,
schovával dárky ve skříni.
A svět se věšel do čtyř zdí,
kde jsi byl jenom ty a já,
tak to i koně vyřídí,
no a co teprv láska má?
Adieu.
Kdy den je noc a zase den,
z toulavých hvězd lem košilky.
Ve vlasech touhy diadém
a na rtech vůni vanilky.
Že budem spolu v dobrém, zlém,
to jsme si kdysi slíbili.
Αch, lásko, lásko, tady jsem,
jen síly jaksi ubyly.
Adieu.
Ať stane se, co má se stát,
a lepší už to nebude.
Ty zase budeš vyhrávat
a já to vzdávám – osude.
Už nemám kuráž tady stát
a věřit, ze jsem nejlepší,
o naši lásku bojovat,
když umysly máš zaječí.
Ó, adieu.
Adieu.
Uzavřem' spolu příměří
a bitvy hodné Waterloo.
Už nelíbám tě u dveří,
srdce nám lety ztvrdlo.
Na suvenýry z Paříže
už sedl prach a samota
a naše duše v negližé
do vlastních lží se zamotá.
Adieu.
Vypadáš stejně jako dřív,
jen happy end se nekoná.
A žadny osmý světa div.
Je konec – spadla opona.
Třesklo jak výstřel ze tvých rtů,
mám se tě vzdát a nevím jak.
Volejte rychle sanitku
a nebo radši pohřebák.
Ó, adieu,
ó, adieu,
adieu…