Jak to, táto, chodí,
co o lásce víš,
je zázrak či škodí
a je s ní kříž.
Je jak z břízy vánek
nebo vlídný lhář,
řekni ze všech stránek,
jakou ji znáš.
Teď, když ti stojí v patách,
já sám sebe se ptám,
co říct ti, holka zlatá,
jak já ji znám.
Šťastná je i smutná,
jak prázdný dům,
a chutná ti,
jak med i sůl.
Tak to v lásce chodí,
takovou ji znám,
je zázrak i škodí,
když přijde k nám.
Pak ti někam zmizí,
snad ji vítr svál,
je ti rázem cizí,
kdo blízko stál.
Je jako něžný kvítek,
jak mámy měkká dlaň,
když jednou navštíví tě,
tak chraň ji chraň.
I když stokrát poznáš,
výšku i pád,
zas říkáš dál,
chci mít rád.
Tak to v lásce chodí,
takovou ji znám,
je zázrak i škodí,
když přijde k nám.
Pak ti někam zmizí,
snad ji vítr svál,
je ti rázem cizí,
kdo blízko stál.
Taková je láska,
takovou ji znám,
je úsměv i vráska,
nejvíc co mám.
Tak to, táto, chodí,
sám to nejlíp víš,
je sladká i bolí,
no a je s ní kříž.