[1] Už se s tím pocitem nemohu déle prát,
a přesto se bojím tomu volný průběh dát,
co začalo jako přátelství, to zesílilo,
přál bych si jen, abych měl sílu dát to znát.
[2] Říkám si, že to nevydržím napořád,
říkal, že k mým obavám není důvodu,
'že cítím se tak bezpečně, když jsme spolu,
směr mému životu udáváš,
ve všem tak jasno děláš.
[3] A i když se zatoulám,
stále tě na očích mám,
ty jsi svíčka za oknem
za chladné, tmavé zimní noci,
a já k ní mám blíž, než bych kdy pomyslel.
[Refrén]
A já se s tím pocitem nemůžu nadále rvát,
zapomněl jsem, za co jsem začal bojovat,
je na čase bezpečně zakotvit
a vesla zahodit, napořád.
Protože já se s tím pocitem už nemůžu prát,
zapomněl jsem, za co jsem začal bojovat
a kdybych se musel po podlaze plazit,
či dveře k tobě prorazit,
bejby, já už nemůžu tomu pocitu více vzdorovat.
[4] Žil jsem v takovém kvaltu, co jsem tě uviděl,
myšlenky se honily v začarovaném kruhu,
a vždycky to vypadá, děvče, že tě následuju1,
protože mě bereš do míst, která bych sám nenašel.
[3:]
[Refrén:]
1. že jdu ve tvých šlépějích