Vzpomínky

Stmívá,

nějak náhle se stmívá,

marně vzpomínky skrývám

stěnou zapomnění.

Stejně přijdou

a nic je v pravdu nepromnění,

jsme si dál tak vzdálení.

Zháším,

pocit prázdnoty vzrůstá,

i když vím, žes tu zůstal,

jsem zas opuštěná.

Něco říkáš

a vůbec nic to neznamená.

Co nám zbývá?

Půjdem' spát.

Tvé rty líbám,

tvou dlaň mám

a půlnoc tmou nás chrání.

Pak se vzbudím,

všechno zas jen studí,

zas byl to sen, jen přání.

Svítá,

slunce málem už pálí,

snad i tobě se zdály

ty sny, které já mám.

Každý z nás dvou

se tajně vrátil ke vzpomínkám.

Každý z nás dvou

zvlášť a sám.

Býval mráz,

mrak slunce zhas'

a stejně tvá ruka hřála.

Co z lásky zbývá?

Mně se dál zdá živá,

mně ještě zdá se stálá.

Vstávej,

o té lásce mi říkej

a já příjmu to s díkem,

všechno vrátí se nám.

Zas mě líbej,

ať na vzpomínky zapomínám,

jen těch krásných víc ať mám.