To už bude rok,
cos mi z vlaku mával,
a teď najednou
krůček přede mnou.
Trochu vázne hlas,
to se někdy stává,
taky hned co říct?
Slova jen, nic víc.
A ty se ptáš, co já.
Jsem zdráva, jak se mám.
No žijem', jak se dá,
znáš to přece sám.
Táhlo tě to sem
další řádky frází.
Ač vzdálen na sta mil,
vlastně jsi tu byl.
Párkrát také psals,
jak ti hrozně scházím,
brzy však, jak vím,
smířil ses i s tím.
A ty se ptáš, co já.
A jak mi mělo být,
když ten, kdo zůstat má,
ráčil odejít?
To člověk nechce spát
a jíst mu nechutná,
den po dni tisíckrát
ptá se, a co já.
Co o tom, co ty víš,
jak rok zvolna míjí,
jak se dlouží stín,
svátky bez hostin.
Co ty víš a znáš,
jak se hořkost vpíjí
do čtyř holých zdí,
když se připozdí.
A ty se ptáš, co já.
Jak jen se neusmát?
Je pozdě, jak se zdá,
tenkrát ses měl ptát.
Jak rozumět ti mám?
Jak chápat slova tvá?
Snad taky byl jsi sám
a ty se ptáš, co já.
Už to bude rok,
tak tě tedy vítám.
Vidět jsi mně chtěl
a teď zas, abys jel.
Já tě nezvu dál.
Co když někdo spí tam,
někdo, co já vím,
možná i tvůj syn.
Tak se měj.
A ty se ptáš, co já. (2×)