K štěstí často vedou cesty klikaté.
Štěstí, to je křehké jako vlčí mák –
jen přivonět smíš;
když přistoupíš blíž,
hned uletí pryč jako pták.
K štěstí vedou cesty plné kamení.
Štěstí, to je plaché jako světlo svíc –
má kouzelnou zář;
když odvrátí tvář,
tak toužíš ji mít o to víc, tím víc.
Já cestu k štěstí znám,
není dlouhá,
jarem a trávou voní.
Ten, kdo ji hledá sám,
ten se rouhá,
jen dva se po ní mohou dát.
Ať jsou cesty k štěstí, jak chtěj', klikaté –
ve dvou k němu dojdem', není proč se bát.
Je podél všech cest
a bude nám kvést.
Vždyť štěstí má ten, kdo má rád, kdo má rád.
Já cestu k štěstí znám,
není dlouhá,
jarem a trávou voní.
Ten, kdo ji hledá sám,
ten se rouhá,
jen dva se po ní mohou dát.
Ať jsou cesty k štěstí, jak chtěj', klikaté –
ve dvou k němu dojdem', není proč se bát.
Je podél všech cest
a bude nám kvést.
Vždyť štěstí má ten, kdo má rád, kdo má rád.