Nikdo, ani já, ruce ti nesváže,
pokud láska má srdce tvé nespoutá.
A není nutné za tím si stát,
to já rozhodla se něco si začínat.
Chápu, nemáš důvod si mě k sobě vzít,
jsem dospělá a s tichým úsvitem se naučila žít.
Jen říkej mi andílku ranní, andílku,
jen dotkni se líčka mého, než odejdeš, miláčku.
Jen říkej mi andílku ranní, andílku,
až poté se mi pomalu vzdal.
Snad sluneční svit matný bude,
a stejně na tom záležet nebude,
ozve-li se ránem, že zhřešili jsme,
právě to jsem teď chtěla.
A pokud jsme oběťmi noci,
nebudu tím svitem oslepena.
Jen říkej mi andílku ranní, andílku,
jen dotkni se líčka mého, než odejdeš, miláčku.
Jen říkej mi andílku ranní, andílku,
až poté se pomalu vzdal,
nebudu žadonit, abys zůstal... se mnou
s mými slzami denními,
ročními, milá-milá-miláčku.
Jen říkej mi andílku ranní, andílku,
jen dotkni se líčka mého, než odejdeš, miláčku.
Jen říkej mi andílku ranní, andílku,
jen dotkni se líčka mého, než odejdeš, můj milý.
Jen říkej mi andílku ranní, andílku,
jen dotkni se líčka mého, než odejdeš.