Obraz, jenž vidím na zdi,
připomíná mi tvůj okouzlující úsměv
a každý omyl, na který vzpomenu,
přiměje mě znova cítit se v tomto světě tak sám.
Zkus odpustit, protože já nemohu bez tebe žít.
A ty víš, že já
tě miluji, ať jsi kdekoli.
Miluji tě, ať jsi kdekoli.
Zavolej na mě, ať jsi kdekoli.
Doufám, že ještě vzpomínáš
na ty jasné a rozkvetlé noci.
Tvůj srdcervoucí hlas v hlavě mé,
tvé nádherné oči v mojí mysli.
Tak teď věřím, že není žádná šance,
pouze žít svůj život ve světě, který jsme si vytvořili.
Zkus odpustit, protože já nemohu bez tebe žít.
A ty víš, že já
tě miluji, ať jsi kdekoli.
Miluji tě, ať jsi kdekoli.
Zavolej na mě, ať jsi kdekoli.
Doufám, že ještě vzpomínáš
na ty jasné a rozkvetlé noci.
A ty víš, že já
tě miluji, ať jsi kdekoli.
Miluji tě, ať jsi kdekoli.
Zavolej na mě, ať jsi kdekoli.
Doufám, že ještě vzpomínáš
na ty jasné a rozkvetlé noci.