Jela jsem městem a minula jsem dům,
Někdo s pilíři u vchodu,
Měl nápis na dveřích, jež vyjadřoval na prodej,
Tak co, k čertu?
Vstoupila jsem, a posadila se na nějakou pohovku cizích lidí,
Neměnný dub, dřevěné podlahy,
Nepotřebovala jsem vidět více,
Protože bych mohla tě uslyšet v kuchyni,
Hraješ na kytaru,
Všichni mí přátelé se zastaví,
Trocha světel na dvorku,
R:
A zatraceně,
To jsme téměř neměli?
Opravdově, to doposud nechápu,
Milovali jsme posedět a pohovořit si a popřát si,
a snímky a úmysly,
Člověče, já jen teď... zatraceně
Myslím, že držitele by mohli rozlišit, že jsem sama v sobě ztracena,
Tak do mě nezasahovali, odvětili jako doma,
Už jsem zhotovila večeři,
Vynadala jsem ti na schodech,
Holčička z okna,
Slyším, jak se tam směje,
R:
A zatraceně,
To jsme téměř neměli?
Opravdově, to doposud nechápu,
Milovali jsme posedět a pohovořit si a popřát si,
a snímky a úmysly,
Člověče, já jen teď... zatraceně
A zatraceně,
To jsme téměř neměli?
Opravdově, to doposud nechápu,
Milovali jsme posedět a pohovořit si a popřát si,
a snímky a úmysly,
Člověče, já jen teď... zatraceně
teď se rozjíždím,
Pomýšlím, jaká škoda,
Můžeš se pomodlit, můžeš podoufat,
Ale nikdy prostě nebudeš znát,
Se domnívám, že kouzlo plotu se dvěma ložnicemi,
Teď nikdy nebude náš, že?
(zatraceně)
Opravdově, to doposud nechápu,
Myslím, jak bychom mohli, mohli jsem to mít,
Mohli jsme to mít,
Zatraceně